Vystěhuj se...

     Pokud tě čeká důležitý krok ve formě přestěhování se… ať už do vlastního, do jiného – k jinému, do lepšího, do menšího, do cizího… prostě kamkoli je důležité tuhle dost stresovou fázi nepodcenit!

BOD 1 – OBHLÍDNI TERÉN
Samozřejmě víš, kam se stěhuješ – že jo? Ale zkus se na nový prostor podívat i okem svých věcí. Pokud máš dostatek času, zkus si promyslet, kam co asi dáš a jak jsi na tom s místem. Nějaké hlubší úvahy, asi v této fázi nepřipadají v úvahu, ale alespoň základní nástřel by měl být.

BOD 2 – NEŘVI
Ono takové stěhování funguje perfektně jako životní úklid. V momentě, kdy musíš každou jednotlivou věc ze svého teritoria vzít do ruky, ti dojde, že jsi příšerná sběratelka a máš doma fakt neskutečnou hromadu pitomostí, které tě určitě nikam neposunou. Takže je dobré se už dopředu na tuto akci dívat - jako na očistnou kúru. A neřvat při vyhazování vyschlého laku…

BOD 3 – KRABICE
Sháněj si krabice. Ano. Pokud víš, že se budeš stěhovat, zajdi si do supermarketu a popros tu nepříjemnou paní, jestli někde nemají pár banánových krabic navíc. Většinou se jich rádi zbavují, ale je dobré začít lovit dřív, kdyby se náhodou rozjela stěhovací epidemie. A ne, nemáš jich dost. I když si to myslíš, opravdu. Pak začni střádat noviny a letáky – parádně poslouží jako balící materiál na křehké věci. A samozřejmě ti dobře poslouží i pevnější odpadkové pytle – v momentě, kdy ti na podlaze zbyde poslední hromádka věcí a už fakt nebudeš moct, tak ji prostě hodíš do pytle, přestěhuješ ji s sebou a nikdy ji neotevřeš :-D. AMEN.

BOD 4 – LEPÍTKA
Pokud už máš krabice, zajisti si nějaké lepivé papírky nebo přímo nálepky, ať si můžeš jednoduše popsat, co se skrývá v krabici. Já k tomu použila i různě barevné fixy – kuchyň, oblečení, koupelna, obývák… prostě uvidíš barvu a při stěhování dáš krabici tam, kam patří. Pokud se stěhuješ z pokoje do pokoje, tak budeš mít přehled. Pak si sežeň silnou izolepu a pevný provázek. Takže máme krabice, noviny, popisovače, lepítka, izolepu a provázek. A plné skříně….

BOD 5 – ČAS
Jestliže spadáš do skupinky: „Jsem velmi zodpovědný jedinec a tyto věci je logicky dobré plánovat dopředu“, tak gratuluji. Máš dostatek času si vymyslet vlastní strategii – dopředu si sbalit věci z neaktuální roční doby, protřídit plesové boty a šaty... Pokud jsi ze skupiny: „Je to v prdeli, tohle nikdy nestihnu“, nevěš hlavu, i tak se to dá rozumně udělat! Každopádně doporučuji tuhle akci nepodcenit, ale aspoň v myšlenkách si udělat lehký náčrt akce.

BOD 6 – PRVNÍ KROK
Je mi to líto, ale přípravná fáze skončila. Je načase si ohrnout rukávy, otevřít si něco k pití a zapnout si Přátelé. Třeba. Co taky jiného?! Pokud jsi z první skupiny, je dobré si uvědomit faktory, jakými jsou roční období, za jak dlouho se stěhuješ, stihnout si domluvit kámoše, co ti pomůžou s taháním věcí anebo třeba si domluvit auto… Pokud jsi skupinka druhá… tak si fakt pohni :D, nezdá se to, ale trvá to déle než je v tvých nejčernějších představách. Ideální je u balení si věcí přemýšlet, jak tu věc využíváš, jestli ji využíváš… nachystej si elektro krabici, kam budeš moct dávat např. flashky, kabely k telefonu… ideálně tam dávej jen to, co fakt využiješ. Pak si nachystej krabici s názvem „VEN!!“ Do ní nemilosrdně patří vše, s čím si nevíš rady… pokud se u věci, kterou držíš v ruce, zamýšlíš víc než pár vteřin, je k ničemu. Jde VEN. Předpokládám, že v létě nemáš ve skříni bundy a šály, ale i tak je dobré si sbalit (nejlíp do „vakuových“ pytlů) opravdu jen ty bundy, svetry a šály, které využiješ. Zbytek dej do VEN krabice. Zkus si v prostoru takto oddělené krabice vyskládat a cokoli budeš držet v ruce, bude někam patřit a nebudeš zbytečně 150x věc osahávat.

BOD 7 – VNITŘEK
Uvědom si, že to co máš ve skříních, musíš někam dát, takže se připrav na to, že stěhování ti zabere asi tak dvakrát více prostoru. Pokud si začneš vázat knížky do stohů, vrať již připravený stoh do skříně. Ale opravdu tam vkládej jen 100% připravené věci, které by se hned mohly odvézt. Což je taky dobrá věc, pokud máš více času, klidně se stěhuj po částech… uvolní ti to prostor a díl věcí už bude tutově fuč. Pokud takovou možnost nemáš, tak co nejdříve jednotlivé krabice uzavři a štosuj je na sebe.

BOD 8 – VYTRVEJ
V momentě, kdy jsi už v automatizované fázi, a balení ti jde od ruky, nepřestávej! Nenech se vyprovokovat a na pozvání na pivo odpověz hrdě a striktně NE – DĚKUJI, NEMOHU. Pokud si myslíš, že za pozvánkou stojí tvoje životní láska, rozmysli se dobře. Pokud se zastavíš, ztratíš veškerý grif, pohotovost a mozek ti navěky zamrzne a cestou na pivo si vlastně uvědomíš, že ten malý podivný kablík je určitě životu důležitý, stejně jako ta malá sponka, co ji chybí zoubky… a pak se to stane. Vrátíš se, unavená. A podíváš se do VEN krabice. To není dobře, což bych chtěla zdůraznit. NENÍ. Zlí duchové v hlavě, tě navedou na hroznou obludnost. Znáš příběh o Adamovi, Evě a jabku? AHA. Takže sáhneš do VEN krabice a je to totálně v prdeli. Ideální je ji dát někam bokem a nenechat se zlákat. Jasně. Pokud se budíš v noci zpocená a lapáš po dechu, protože fakt nevíš, jestli ty rukavice nebudeš někdy potřebovat... - tohle je prostě divný a zbytečně se netrýzni, ale všeho s mírou.

BOD 9 – MINIMALIZUJ
Zkus stěhování vzít jako velkou příležitost na úklid. Věřím, že si do nového prostoru nechceš tahat zbytečné a nepoužívané věci. Ono to totiž možná nevíte, ale to co pracně sbalíte… budete muset i vybalit. :-D ANO. Je to tak. A opravdu si budete nadávat. A pokud si v průběhu pustíte nějaká pěkná videa o minimalismu, capsule wardrobe, zero waste videa… je to supr motivačka a může vám to dost pomoct. Je to prostě skvělá příležitost, upravit si životní styl… a to je parádní pohon.

BOD 10- VEN KRABICE

Co s tou slavnou VEN krabicí? To je na tobě a tvém úsudku, pěkné věci můžeš prodat nebo darovat. U nás v Olomouci existuje v rámci spolku Udržitelný Palacký - Freeshop, kam věci dáš a potřební studenti si je mohou vzít. Nebo je daruj přímo na charitu. Knížky, hračky a malé oblečení klidně do dětských domovů... je to jen o tvém cítění. Ale udělá ti to radost, to si piš. A navíc jsi dokázala se zbavit nepotřebných věcí! A to je pecka. :-) 

BOD 11 – GRATULUJI
Gratuluji, v téhle fázi již máte ASI všechny věci sbaleny nebo dokonce v krabicích na místě. Zkuste si promyslet logické zóny v novém DOMA. Nedávejte si do zadní části skříně oblíbené trička, ale třeba společenské boty… prostě u toho uvažujte.
     Já jsem si představila, že přijdu domů a kde je asi tak místo, kam zřejmě spadne oblečení a do jaké poličky bych tak dala ponožku ze země… no a v kuchyni úplně to stejné, prostě si musíš představit, co potřebuješ na dosah ruky. Víš, že oblíbené koření nebo produkty nebudeš mít v špajzu, ale někde kolem… ale to je asi jasný. Pokud s tebou obývá tvor, který se POŘÁD, ale pořád na něco ptá nebo hledá a už jsi v těch dotazech našla jakýsi pravidelně se opakující vzorec – zkus mu (a hlavně sobě usnadnit život) vymez místo, kam dáš krabičku s věcmi, které jsou v TOPce hledání - např. kleštičky na nehty, nabíječka, nůžky, izolepa, propiska... 

Ale to jsou věci k vybalování... to zas až příště.

Perfektní ráno → perfektní den

Venku je pořád tma a zima, ale to přeci nemusí být důvod ke špatné náladě. Jediné co stačí k překrásnému dni je lehce plánovat.

1. DEN PŘED
Pokud máte problém se vstáváním, zkuste si už večer naplánovat, co si obléknete - ušetříte stres s hledáním vhodné podprdy a budete pěkně připravena.
Mojí oblíbenou plánovací akcí je se na něco těšit. Ať už to je super snídaně nebo si ráno zajít na kafe. Ale když si to už večer takhle naplánujete, věřte, že se vám ráno bude vstávat mnohem lépe. Stačí když si před spaním vytáhnete propriety k přípravě ranní kávy!

2. SPÁNEK
K tomu, abyste se dobře vyspala, potřebuje každá z nás jiné množství spánku. Samozřejmě, že spánek jako takový není pro všechny jednoduchou záležitostí. Někdo má problém s usínáním, jiný s buzením a další se vstáváním - nebo se vším dohromady. Asi není nic horšího, než se ráno nedokázat vykopat z postele. Proto se snažte před usnutím zařadit nějakou aktivitu - procházku, lehce uklidit. Zkuste si uvařit malinký hrníček dobrého čaje - meduňka, heřmánek, ale ne litr, ať se nebudíte na záchod, projíždění sociálních sítí můžete vyměnit za jeho popíjení a hodnocení dne.

3. PROBUZENÍ
Pokud patříte mezi sadisty, co si nastaví příšerný zvuk budíku, zkuste popřemýšlet nad nějakými příjemnými a klidnými tóny. (Platí pro ty, co se dokáží lehce probrat :D) Kdybych si měla představit, že se ráno leknu nějakého zvuku, tak by mi to asi na náladě nepřidalo... a pozvolné buzení je celkově příjemnější. :) A doporučuju si pustit oblíbené písničky hned po probuzení.

4. RÁNO
Ráno máte několik variant. Buďto jste ráno produktivní, takže se vzbudíte o hodinu (i více) dřív než potřebujete a stihnete vyřídit maily, uklidit, nachystat si oběd, dát si pleťovou masku... cokoli. Nebo ráno chcete více času v posteli, takže se vzbudíte v dobu nezbytně nutnou pro přípravu na odchod. Jelikož jste si již večer nachystali věci, ráno může probíhat klidně a nemusíte splašeně hledat klíče... a můžete spokojeně a klidně odjet do práce nebo školy :)

5. BEZ STRESU
Celý den je dost dlouhý na to, aby se našla nějaká věc, která nás vytočí nebo by mohla zkazit náladu. Zkuste se zamyslet, jestli je to opravdu tak velký problém a velká věc, aby vám to zkazilo váš den. Naordinujte si chvilku s kávou nebo čajem, přečtěte si nějaký časopis a pak zkuste problém vyřešit nebo jej přehodnotit. Většinou máme zbytečně naštvanou reakci a to nám přece nestojí za zkaženou náladu. :) Ne vždy to samozřejmě jde, ale když ano, využijme toho! :)

Jak jsme se měli v Amsterdamu a Eindhovenu

  

 Naše cesta do Nizozemska! Samotný začátek naší cesty se datuje někdy k červnu, impulzivní koupí letenek. Manža má na FB zvýrazněné Honzovy letenky, takže mu to ukazuje Honzovy odkazy na prvních pozicích ve feedu. No. Náhoda tomu chtěla a objevily se zpáteční letenky z Brna do Eindhovenu za 800,-. Neváhali jsme ani dvě minuty a začal shon. Byla to naše první zkušenost s takovouhle koupí, mysleli jsme si, že za 3 minuty zmizí, takže jsme každý na svém phonu kupovali o stošest :D. Super! Povedlo se! Pak nás napadlo se podívat, kdy že to vlastně letím a kdy se vůbec vracíme. Jo, je to asi přibližně za sto let září, ale stejně jsem se nemohla zbavit pocitu, že bych měla jít balit. Kdybych v tuto dobu věděla nebo se spíš jen zamyslela nad ubytováním, asi by jsme měli zarezervované i ubytování přes AirBnB. K tomu se ještě vrátím. Myšlenky, na cestu se pomalu rozplývaly a mě čekaly zářijové státnice i přesto jsem měla TripAdvisora nabitého kavárnama a bistrama z Eindnu i Amstru.
Konečně jsem hezky symetricky ukončila studium 1.září 2017, tak jako jsem 1.září 2001 studium započala! Pomalu jsem se začala vracet do reality a uvažovat nad cestou, která začne za dva týdny. UBYTOVÁNÍ! Kruci. Fičela jsem na AirBnB a kupodivu, pohádkové ceny ubytování byly jaksi ty tam, ale přesto jsem něco našla, sice to bylo o něco dražší, vyšší daň z obsazenosti trošku dál od centra, ale v téhle době jsme byli rádi za cokoli. A mohli jsme se chystat.

   Ještě před samotným výletem bych vás ráda informovala o tom, jaké dovolené se nám líbí, protože nepředpokládám, že by jsme nějak uchvátili plážové All Inclusiváčky a to nemyslím nijak HANLIVĚ! Každý preferuje to svoje! No, takže ležení na pláži a chození po rozpáleném písku nás nijak neuchvátilo, zkusili jsme si to předloni v Bulharsku, moře i pláže super, dovča pěkná, ale trošku nudná a lenivá. Takže jsme se utvrdili v tom, že nás spíš baví kratší dovolené, chodit po krásných městech a prostě se jen kochat a objevovat jiné typy měst, lidí a kultur. Úplně nejraději bych důkladně prozkoumala jako první Česko, ale samozřejmě se nebráním cizině, že jo! A furt mám ještě dost času :D
  Konečně tady bylo pár dní před dovolenou,  prozkoumala jsem svůj dřívější plán na TripAdvisoru a začala si ukládat do složky pdfka z AirBnB, jízdenky z FlixBusu a palubní lístky z WizzAir. Všechno jsem měla krásně připraveno, když v tom mi chcípl mobil a NEŠEL NABÍJET. PECKA! Sbohem vlogísku z výletu, ahoj krásné fotky, čauko pdfková složko, nazdar TripAdvisore a mapy!!!! Tak jsem toho chudáčka šla dát na reklamaci a půjčili jsme si normální foťák a já si v kapse hřála moji exmilou S3mini :D. Drahého aparát připomíná mobil spíš senilního Spidermana, kde jsem měla obavu, že přes praskliny se čárové kódy určitě nenačtou, takže jsem se připravila na cestu bez závislosti na sociálních sítích a s papírovými dokumenty. YAY!

   Naše cesta započala obchůzkou Brna, kde jsme si zašli na tradiční Pšenku do Pegasa, podívali jsme se do kostela Sv. Jakuba, kde nám pán nabídl prohlídku věží a zvonů. Dokonce si J. mohl maxi zvonem zazvonit, takže čusko Brňáci, doufám, že jste nás slyšeli! :D Pak jsme si šli vyměnit ojra a mohli jsme se v klídku přesunout na letiště. Co se týče průběhu na letišti, úplná paráda, jelikož jsme měli jen dva malé batohy, prošli jsme rovnou přes kontrolu. Obsah našich zavazadel byl fakt minimalistický - každý dvě trička, spodní prádlo a ponožky, pláštěnku, kartáčky, miniatury pasty a krému; tužku na obočko, řasenku a odlitou trošku BBčka, balzám, gumička, hřeben, müsli srdíčka, mini peněženka bez slevových karet :D, foťák a nabíječka. To je asi všechno. Prostě věci na 5 dní. Počkali jsme na to naše růžové fáro a vzlétli jsme! :) A pak zase přistáli. UF.

   Přistáli jsme v Eindhovenu, od kterého jsem neměla nijak velké očekávání, protože jsme se dočetla, že je to hlavně město práce, průmyslu a turisty moc neoplývá, spíš se jedná o přestupní stanici pro Amsterdam. No jenže. HAHA. Nenechte se zmást, Eindhoven je opravdu krásné město!  V letištní hale jsme se poprvé setkali s Nizozemským Albertem jakože obchod, a srdce mi bušilo blahem jak o závod, chápala jsem, že je to jen takový pidi obchůdek TO GO, ale panebože, většina vitrín patřila nejrůznějším smoothičkám, pitíčkám, freshíčkům a podobným bláznovinám a druhá patřila sendvičům, tortilám a to fakt nemyslím, české benzínkové dobroty :-!. Jelikož nám po dlouhém letu vyhládlo necelá hoďka a půl :D, museli jsme prubnout jak sendvič, tak pití. MŇAM. Čersvé, měkké a výýýýborné! Posilněni jsme se vydali na procházku. Podle mapy to z letiště do centra bylo něco do 10 km. Počasí na celou naši dovolenou hlásilo přeháňky, zamračeno a dokonce i bouřky - což jsem taky od Nizozemska v půlce září čekala. Jenže chyba lávky, nezmokli jsme ani jednou. 

Po cestě jsme se párkrát zeptali na cestu do centra, ale zdejší obyvatelé nějak nechápali, že OPRAVDU CHCEME jít pěšky, protože ono pokud nemáte kolo, tak jste přinejmenším podivíni. AH - kola, ano, Amstrdam a celá tahle země je samozřejmě rájem pro kola; ale vidět to na vlastní oči, je fakt zážitek a docela dost vás to nutí přemýšlet. Ať už se jedná o cesty, kde má "hlavní slovo" cyklista, a také je jim věnována většina vozovky a auta čti SPALOVÁKY tady jezdí spíš výjimečně, protože velká část je zde zastoupena elektromobily. Takže co si budem, manža byl v dopravním infrastrukturálním nebi. Chvilku nám trvalo, než jsme se rozkoukali a nevyjekli pokaždé, když kolem nás neslyšně projela Tesla. Což nás navedlo ke hře: "Spočítej kolik Tesel jsi viděl jako první :D" Procházku nám lemovaly krásné cihlové domky, u kterých fakt nehledejte plot nebo nějakou přemíru skrývání soukromí, protože většina velkých oken z cesty, vás přenesla rovnou do obýváku nebo k jídelnímu stolu. Takže už po pár kilometrech nám bylo jasné, že mentalita tohoto národa bude TROŠKU jiná, než ta naše. 

 Po pár kilometrech jsme si udělali zastávku v kouzelném bistru, dali jsme si burger a tousty, kafe a zkusili jsme jejich pivo ne, název fakt nevím, protože jsem jim nerozuměla ani slovo :D. Všechno byla úplně super! Dokonce i pivo, teda, až na fakt, že to byly tak 2decky :D. Během jídla se před Eindhoven prohnala celkem silná přeháňka, takže jsme se v klídku a suchu ládovali hranolkama.

   Směrem do centra houstl provoz a počet lidí, které jsme potkali; jinak kolem nás projelo pár cyklistů a sem tam nějaké to auto. Omrkli jsme stadion PSV Eindhoven a byli téměř na místě.

     A konečně jsme došli do cíle! Centrum města plné obchodů, barů a LIDÍ. Večer jsme zašli na drink do pěkné designovky DeVooruitGang určitě jim mrkněte na fotky! A pomalu jsme se začali ubírat směrem k našem prvnímu hostiteli přes AirBnB, smskama jsme se domluvili na přibližném čase, kdy dorazíme. Cihlový domeček jsme našli snadno, byl u samotného centra, takže žádné složitosti!

     "Doma" nás přivítal spolubydlící majitele, ukázal nám kde co je a chvilku jsme si popovídali, protože bylo celkem pozdě. Řekli jsme mu, že chceme ráno, co nejdřív odjet, takže se s námi zároveň i rozloučil, protože určitě nebude ráno vstávat brzo. :D Bydleli jsme v prostorném pokoji s vlastním umyvadlem, což mi zprvu přišlo dost divné, ale pak se to ukázalo jako docela praktická věc. WiFi heslo měli napsané přímo na AirBnB profilu a šli jsme spát. Tohle ubytování jsem zvolila záměrně, protože bylo blízko nádraží, ze kterého nám ráno v 9 jel FlixBus do Amsterdamu. 

výhledy z okna ↑

     Od kuželek nám jel v 9.05 FlixBus. Mohli jsme si vybrat levný, který jede necelé 4 hodiny a objíždí snad půlku Nizozemska přes Rotterdam nebo dražší, který jede asi hoďku a půl do Amsterdamu přímo. Tím, že jsme chtěli vidět i něco víc, než jen dvě města a netlačil nás čas, tak jsme s radostí sáhli po levnějším. 😁 Na papíře psali, ať přijdeme minimálně o 15 minut dřív, což pro mě znamená minimálně 25 minut dřív. Zašli jsme si do Alberta na snídani a svačinu s sebou. Vyjdeme z obchodu a na zastávce stál FlixBus. Tybrďo, psali 15 minut dřív, ale tohle bylo tak 40 minut... hm. Šli jsme se zeptat, jestli jede do Amstru... a jel. Parádička! Říkáme mu, jestli si ještě stihneme sníst snídani a týpek, že ne, že za chvilku pojedeme. DOST DIVNÝ. Tak jsme jídlo zabalili do batohu, vytáhla jsme papír s kódem, který pánovi nešel načíst. Vyděšená jsem mu vysvětlovala, že jsme to jako už platili, a že tady mám potvrzení česky :D. A on, že jo, že to vidí, že je to divné, ale že to zaplacené máme, tak ať si nastoupíme. OK. V tu chvíli jsme mu nevěřila ani slovo, že jede do Amstru, ale že je to nějaký únosce. Tak jsme si nejistě sedli, jak jsem si zapla mapu a sledovala, kam má s námi ten pachatel namířeno. KUPODIVU jel PŘÍMO do AMSTERDAMU. Jak nám později došlo, šlo o zpožděnou přímou linku. HAHA. Cestou jsme se tlemili jak dva blbečci, protože jsme to DĚSNĚ VYHRÁLI! Chvilku před vystoupením v Amsterdamu mi pípla smska od FlixBusu, že se omlouvají, ale NÁŠ autobus má hodinu zpoždění. Takže my jsme na pány začali obdivovat hromady zaparkovaných kol, které by jsme správně viděli, až tak za 5 hodin. :D :D :D PECIČKA.

Opět jsme k přesunu z nádraží do centra zvolili vlastní nohy a vydali se na procházku vol. 2. Tentokrát to bylo tak 6 km, takže naprostá pohodička. A hlavně, když nemáte za cíl muzea a klasické památky, tak po cestě potkáte to všechno, na co jste se těšili. V Amsterdamu oproti Eindnu to žilo o dost víc, spousta turistů i místních a mezi tím vším trilión kol, tramvají, taxíků Tesel. Takže pro introverty doporučuju víc Eindhoven. Zašli jsme si do kavárny s celodenními snídaněmi. Omrkli jsme nějaké krásné obchůdky, ale hlavně jsme se nechali naprosto unést atmosférou úzkých uliček, které jsou si neskutečně podobné a nebýt výkladních skříní, tak bych se asi ztratila. Protože, co si budem... ty jejich názvy (ulic) jsou fakt labůžo. :D Uličky, kanály, uličky, kanály... takhle nějak bych asi popsala cestu centrem. Ale je to snad nejkouzelnější pohled z celé dovolené. Z některých domů máte pocit, že asi brzo spadnou, protože podle mě do Amstru ještě nedošly vodováhy. Domy jsou na sebe nalepeny, všechny jsou si dost podobné, ale přesto, žádný nevypadá stejně. 

   

Ono je docela těžké popsat atmosféru nebo nějaké zážitky, ty jsou spíš vidět na fotkách, ale Amsterdam má prostě kouzlo. Podle mě si tady každý může najít to svoje. Absolutní ruch i absolutní klid. Stačí jen hledat. Omrkli jsme květinový trh, nejužší dům, nějaké kavárničy, coffee shopy🍀,vánoční obchod, ve kterém mají jenom vánoční ozdoby, baňky a ceduli, na které odpočítávají dny do Vánoc :D.

 

     Když jsme se první den dostatečně nakochali, vydali jsme se na cestu k našemu bytu. Museli jsme jet trajektem přes řeku a pak docela kus cesty zdlouhavě obcházet slepé rameno řeky, kde kotvily lodě. Parkrát jsem si už řekla, že tam dneska asi nedojdem :D. Ale došli jsme. Bydleli jsme v něčem, co bych připodobnila asi našim řadovkám. +/-. Naši hostitelé jeli na dovolenou, takže jsme měli pro sebe na 3 dny celou 2+1 i se zahrádkou. Tady jsme se už dohodli, že pro transport do centra zvolíme autobus, protože obcházet rameno, aby jsme se dostali k trajektu by se nám 2x denně úplně nechtělo. :D

Pár řad kol :D  #normalka

 

    Další dny se nesly v dost podobném duchu. Prostě jsme chodili a užívali si SLUNÍČKA ne původních bouřek! :D A je to fakt kouzelné místo. Například večer, v takové vyhlášené RedLightDistrict :D. Ulice s velkými výlohami, ve kterých jsou místo zboží, spoře oděné paní a zvou chlapy dovnitř. Myslím to fakt vážně, byl to fakt kulturní zážitek. V některé chvíli šel J. přede mnou sám, ať na něj ty paní ťukají a mávají! 😀🔺

 

   

    Tři dny v Amsterdamu nám stačily na takové to hlavní nasátí atmosféry, pokud bychom chtěli stihnout ještě nějaké muzea a projít si hlavní památky, asi bychom potřebovali trošku víc. Třetí den odpoledne jsme se vydali opět na nádraží. Tentokrát náš autobus jel opravdu necelé 4 hodiny, ale tím, že jsme chytli v double deckeru místo nad řidičem, čili dost místa a neskutečný výhled, jsme se celé čtyři hodiny kochali přírodou, větrnými elektrárnami a ovcemi, co se pásly snad všude. A samotná cesta utekla neskutečně rychle. V Eindhovenu jsme se setkali s naší poslední hostitelkou, kterou byla starší dáma, která švihala anglicky tak dobře, až jsme se styděla s ní vůbec mluvit. :D Ubytovali jsme se a bylo nám vnuceno, že nás na letiště druhý den odveze její manžel, i když to bylo ani ne 40 min pěšky. Moc nechápali, že jsme koupili tak levně letenky, že za tu cenu by měli v restauraci pizzu a půl. A vyprávěla nám o všem možném, ale asi nejzajímavější byla její odpověď na jejich oblibu v kolech. Je to ekologické, zdravé, rychlé, ale hlavně, pokud jedete po práci 30 minut na kole (nejlíp za deště), tak vám to neskutečně vyčistí hlavu a cítíte se prostě skvěle! 

    Takže já nám všem popřeju, ať vytáhneme kola a uděláme alespoň kousek něčeho dobrého - jak pro sebe, tak pro přírodu. A doufejme, že se již brzy naše města přizpůsobí lidem a ne autům. 😉

S láskou Pauline. 

A pokud jste dočetli až sem WOW, tak mi dejte pod IG fotku emoji KOLA nebo SRDÍČKA a já budu vědět, že jste fakt neskuteční čtenáři! 💗🚲💗